INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Další novoobrozenci, kteří s černou korouhví a válečným zpěvem na rtech vyrážejí do širých krajů šířit ideu velké všeslovanské jednoty... Zároveň další black metalová kapela na české scéně – a nutno přiznat, že zdaleka ne průměrná! Čtyři zdatní moravští chasníci a jedna lepá děva na svém promo demu Age Of Seven Towers dávají ve známost, že s Adultery je pro budoucnost třeba počítat.
.....Počáteční závany strachu z další smečky, která pod rouškou ušlechtilé myšlenky hlásá rasistické bludy se nenaplnil. Texty sice oplývají militantním duchem a nepřítel je, jak už to tak bývá, nepojmenován, nicméně obsah i zpracování slovanské poezie ke dvěma písním je na celkem solidní úrovni. Zbylé dva záseky bohužel (ehmmm, perunžel) nemohu posoudit, neboť booklet texty k nim neobsahuje...
Po hudební stránce je úroveň čtyřpísňového počinu více než chválihodná. Zvuk je vskutku výborný, vyvážený, průrazný, čitelný... Rozhodně nestojíme před elegantním monolitem bůhvíjak (ehmmm... radegastvíjak) technického a progresivního černého kovu, naopak je zde cítit vliv starých dobrých model. Kytary pěkně bzučí, riffy nemotají palici a zhusta nastupují s trashovou zatvrzelostí, aby pak počaly imitovat průlety roje rozzuřených sršňů. Adultery si ovšem s poměrně krátkými a údernými tracky vyhráli, nechali vyniknout pečlivou práci tlučmistra Zhenerase a navíc zasadili do černých jízd i hymnické refrény, ve kterých přichází ke slovu nejen čistý mužský, ale i ženský hlas. Nejde o žádné klenoty, tuším, že tady ještě existuje jistá rezerva. Nicméně „folkové“ popěvky fungují a důkazem toho budiž výtečná skladba „The Seventh Tower“. Jestli slovanský black metal, tak právě takto. Bojovným duchem a hymničností je hojně opředen i jediný český zásek – „Píseň slovanských mečů“. Pěkné, do řeže se má jít s písní na rtech.
Dobrá zpráva je, že kapela chystá plnohodnotné album, na němž by se měly objevit i dva tracky z dema – „Ancient Prophecy“ a „Last Hope“. Ty jsou v porovnání se zbývající dvojicí výrazněji blackové a překypují zlobnou syrovostí, přesto jim pohanský plamen nechybí. Co dodat? Snad jenom že bych nerad, aby Adultery skončili jako nějaká „kontroverzní“ kapela, o které se člověk bude bát napsat... Hudba je výtečná a slovanská idea nutně potřebuje rozumné a myslící bardy. Adultery mi takoví připadají...
Nadějně vyhlížející demo slovansky se tvářících bojovníků. Pokud nesklouznou k NS debilitě, kterou slují někteří jejich kolegové, mohli by být ADULTERY konečně poslouchatelnou slavic BM kapelou... Ale nepředbíhejme.
7 / 10
1. The Ancient Prophecy
2. Last Hope
3. The Seventh Tower
4. Píseň slovanských mečů
Age of Seven Towers (promo demo) (2001)
Vydáno: 2001
Produkce: Elrabor
Studio: M – Player, Šenov
Kontakt: Franta Zemčík, nám. T.G.Masaryka 800/6, 736 01 Haviřov-Šumbark, Czech Republic
-bez slovního hodnocení-
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.